Přistihla jsem se včera při krádeži.

Přistihla jsem se včera při krádeži.

Chtěla jsem v skrýši tvého citu jít

a vyslídit, co sdílnost pevně střeží,

čím dosud jsem ti a čím mohu být.

Jak v temnu pochodeň tvé zhasly oči

a pod víčka se skryly v neprůhlednu,

znak nečitelný v křivce nad obočí

se rozložil. Já vím, že nedohlédnu,

kam vcházet chceš jen sám. Zda pusta skrýš

ta pro mne je a mrazivá jak v lednu,

zas jako dříve jedině ty víš

a s tebou ponořit se nesmím ke dnu.

Však věřit chci, že tvého srdce síň,

v níž přebývat chci, lásky nemá míň.