PŘÍŠTÍMI VĚKY...

A budou ztrhány mosty, a budou rozbity cesty,

a budou zvráceny stromy, z polí všech bude jen pláň,

a budou letat jen vrány nad spálenými městy –

ty spěšný poutníče pozdní, Osud tě laskavě chraň!

Tak, jak tě zachránil vždycky, když přišlo zničení žití,

a tys žil kořínky, mechy, zásobou divokých včel...

Oh, dobrý tovaryš mínil, že vše tak musí už býti,

jen trochu pohodil hlavou a zlou tou necestou šel.

Na holi uzlíček nese, v něm chrání plod práce čilé,

chuť, vůli k životu s vírou, že projde zdráv i živ vším –

Kéž dojde bezpečně v kraje, kde jsou zas silnice bílé,

kéž dojde zdráv a živ šťastně s tím modrým uzlíčkem svým!