Příštímu pomníku Františka Palackého.

Ty měl bys býti stavěn až v mraky věkovitě,

by z celé české země čnít k nebi viděli tě

A založen v tu zemi bys měl být hluboko,

jak jménem do daleka, jak v modro vysoko.

A nejčistší jen ruka by budovat tě měla,

a nejčistší jen slova by tebe slavit směla,

a nejčistší jen plamen, jejž možno v světě zřít,

směl na sochu by tvoji kov nejryzejší slít.

A čeká-li nás bouře, a blesk-li v mracích dříme,

ten vzplanout měl by teprv, až tebou ozdravíme –

leč slunce-li nás čeká svou jitřní záplavou,

to nechať rozbřeskne se nám tvojí nad hlavou!

Sen lidskosti a práva ti myšlénkami táh’,

boj čistých ideálů tys četl v dějinách,

lesk ušlechtilých zbraní zřel’s v dějinách se stkvít –

co v základy tvé sochy má dnešek položit?

Sen ovšem zas nás tíží – leč mračnem na nás kles’,

boj ovšem zuří znova – leč zesurověl dnes,

zas blýskají se zbraně a hesla zástupů –

leč na posměch tvé pravdě a tobě v potupu.

My chcem se modlit k tobě – a my se rouháme,

chcem tobě blahořečit – a tebe neznáme,

a ve chvíli, kdy světu zní tvoje jméno vstříc,

my známe jen to jméno – a pranic, pranic víc!

A my tě otcem zvali a podnes tě jím zveme!

A my ti přísaháme, že nikdy neserveme

v prach odkazy tvé velké a myšlénky tvé skvost,

že v budoucnu si najdem, co chtěla minulost!

V plen kramářům však dáno je tvoje svaté jméno,

je heslem našich sporů, je bojem zneuctěno –

a v plamenu, jenž slít měl tvou sochu, pojednou

chcem zocelit si ještě zbraň svoji vražednou!

A ruce sebe čistší, jež sepjati se chtěly,

dnes chápou se té zbraně a zbraní zkrvavěly,

a na rtech sebe čistších dnes hnízdí prokletí –

tvé století tak končí, tvé velké století!

A přec boj skončit musí, byť sebe prudší byl –

vždyť nadarmo jsi nežil a darmo nemyslil!

Co bylo snů tvých pravdou a hvězdou roků tvých,

přec nemůže se ztratit v těch davech kramářských!

A nadarmo nechť béře tvé jméno kdokoli,

nechť rouhá se i tobě, nechť tebou zápolí –

tvůj pomník zatím roste a čeká na svůj den,

a jinou, čistší rukou pak bude odhalen.

Pak věkovitě teprv on v mraky bude čnít,

a celá česká země jej bude z dálky zřít,

zřít bude čistší čela a vítat lepší věk

a tebe teprv chápat a rdít se za dnešek.