Přítel poeta.

Verše znám, jež jako hudba plynou,

rythmy jejich jsou tak líbezné!

čti je stokrát – vždycky krásu jinou

v toku jich tvůj sluch zas nalezne!

Je jich málo, jsou tak ladně prosté,

ale věru každý jejich rým

ze dna až těch českých prsou roste,

a jak žil by, mluví k citům tvým!

Kdo je čítal, pomyslí as jistě,

že tu skráň, jež snila je tak čistě,

žádný dosud neposkvrnil hřích...

Chyba lávky! – srdcím našich slečen

nikdo není tolik nebezpečen

jako právě – hezký autor jich!