PŘÍTELI Dru B. ADLEROVI

Milý druhu, za Tvou gratulaci

díky mé zde lezou jako raci,

pomalu a hodně opožděně,

ač jsem na to myslil vlastně denně.

V papírech jsem vězel, ani hnouti

nemoha se na pozemské pouti.

Ano, máme slušné dítě spolu,

Ty’s je zrodil svěže bez všech bolů,

já pak přived do zahrádky české

Dona Gila, děcko tuze hezké.

Spoluotectví to vždycky blíže

nás dva pro památku milou víže.

Dík svůj razím jako do dukátů,

že sis vzpomněl na mne spolutátu.

Pravda, nelze myslit na alifer

při hře našich jubilejních cifer,

nýbrž dohráti, co časy káží,

ve zdraví a v dobré vždycky ráži.

Dvakrát mladí musíme být v stáří,

když mláď naše s mladostí se sváří

zestárlá až hanba, co my vzhůru, vzhůru

na perutích lehkých do azuru!

Třeba kritika nám někdy napráská,

to je fuk, jsme básníci blíž nebe – –

A tak po přátelsku zdraví Tebe

Gilův spolutáta Procházka.