Příteli H.

Vzhůru, napínej peruť svou!

Můj Hruši! kvap tam na Parnas!

Věnči čelo své nevadlým

Si bobkem!

Ach! i takou já myslil jsem

Kráčeti cestou; co jsem však

Zřel děvu svou, nechci! nechci!

Nemožno!

Mé stepilé ach varytko,

Lásku jenom, zpěv slavíka,

A prchavý tok pramínků

Milčiných,

A bělavého měsíčku

Lesk a milounkých palouků

Kvítky, a sladkou domácnost

Slavit chce.

Vnes, Hruši, se vnes na Parnas!

Roztřepetej pouta nízká!

Všecky nesnáze splatí ti

Potomstvo!

Ach, i také mně, hle, kývá

Odměna! Krátká – sladičká

Však! spanilé mé děvinky

Hubinka!