PŘÍTELI J... T...

O jak mi drahá tvoje bledá hlava,

jíž nedotknul se nikdy ženy ret –

zdá se být chladna – a přec horká láva

z ní pramení se tklivou písní v svět.

A srdce tvoje – hrobka v Getsemanu,

kdy světa spása dřímala v ní sen.

Když u tebe v předtuše zbožné stanu,

rci, anděli! – zda kámen odvalen?

Jsem posud dítě. S odvahou však lednou

chci v proudu žití po boku ti stát,

jen v ducha svého propast nedohlednou

přej nahlednout mi jenom jedenkrát!