Příteli, jsi na omylu!

Soused hodný, spravedlivý,

poctivou se prací živí,

s roztomilou moudrou chotí

nadarmo se nelopotí.

Děti jako růže květ

na očích má zbožný děd,

otec-li i s chotí svou

do kostela spolu jdou.

Celá obec neustálou

rodinu tu daří chválou.

Závistník však mluví časem

potměšilým k němu hlasem:

„Sousede, Ty živ jsi vskutku

v nekonečném trapném smutku;

nevycházíš z bytu svého,

neznáš ruchu veselého;

hlučný hlahol, bujné písně,

nezbavují Tebe tísně.

Odřekni se večer vody,

půjdem’ spolu do hospody.“

Zbožný křesťan slovům těm

odpovídal úsměvem,

až pak svůdce řeč svou stavil,

on tak jemu vlídně pravil:

„Příteli, jsi na omylu,

poznej svatých ctností sílu!

kterouž Bůh náš, Kristus sám,

hojně dává věrcům nám.

Hospodu mi chválíš?

tou mne neošálíš,

vidím, že Tvá snaha

nemá mnoho blaha;

z rodinného štěstí

já se nedám svésti.

Hospodě-li výhost dáš,

řekneš: „Bratře, pravdu máš!“