PŘÍTELI, který má dobré srdce, ale mizerný rukopis.

Jsem bludný rytíř z pohádky,

jenž do světa si vyjel kdys,

by hledal v světě člověka,

jenž přečet’ by tvůj rukopis.

A sjezdil jsem kde jaký kraj

i šíř i dálku nezměrnou,

jak Diogenes hledal jsem

člověka toho s lucernou –

Vše nadarmo! Já světa půl

jsem zvroubil, zemi přemnohou –

však o tobě mi, příteli,

zpráv lidé dáti nemohou.

A každý jen se zamyslí

a každý hlavou zakroutí,

jak Ahasver již kolik let

s tím listem tvým jsem na pouti.

Tak bez oddechu pachtím se,

jdu dnem i nocí s listem tvým –

však co’s mi říci chtěl, ó žal,

to zůstalo mi tajemstvím.

Mám na srdci tvůj drahý list

a tak s ním bloudím kolik let, –

těch klikyháků, příteli,

po tobě nikdo nepřečet’!