PŘÍTELI NA ZAHRADĚ

Už březen se probouzí. Tvůj domek na venku

se sluncem zasměje brzy z každého přístěnku.

A v zahradě stromy tvých nůžek budou očekávat,

tvých dětinských slov, jichž láskou jsou zvykly kvést a zrávat,

neb ty jsi dobrý, tvá pohoda v pohledu, řeči

i malověrné, i škarohlídské dobrotou léčí.

Kdys léčitel duší, zřídka již píšeš drahá slova.

Kdys básník, jenž bolesti lidstva vzal na sebe, v srdci je chová.

Dnes lidé být nemohou šťastnými, blouděním unaveni,

že nespokojeni sudbou, již dal jim úděl denní,

je nelze obšťastnit, jen v honbě za novotou

a za nedosaženým chtěním a nevyslyšenou notou.

Tak rozloučiv se s nevyléčitelnými všemi

jsi samotu našel a poklonil se zemi.

Teď vidím, jak zahradu zrýváš a záhonku černou prsť,

jak pečlivě uhrabáváš, jen tu a tam přidáš jí hrst,

a drny měříš a obkládáš i zalíváš a z deště

se těšíš laskavého a modlíš se: bože, ještě!

Teď vidím, jak shledáváš v papírcích semena, sazenice

jak sázíš, jak seješ a jak ti zaplanuly líce.

Teď slyším, jak budou as klapat tvé rozbité sandály

po schůdkách, až nalejí pupence, květy se zapálí

a až ty divy vypučí ze země, květy se zjeví

ti růžové a žluté a temně modré jak zpěvy.

Až přejde duben, tvé sandály zaklepou každý den,

tvé oči se zdiví, ty budeš vzrušen, nekliden

vším kvetoucím před prvním májem a po prvním máji

v své zahradě, zeleň kde bujná a květy kde zlaté plají.

Hle, hrušně s tuhými, světlezelenými listy,

tu alejky jabloní bělorůžově kvetou místy,

zde klokoč, voskově bílý, zde třešně. Květ čistý tak!

Žel, nejdřív těch třešní květ něžný odkvétat spatří zrak.

Pak záhy vše v odkvětu a pohled je porušen čistý.

Jen japonská jabloň Sakuri dosud růžově kvete,

jak družička s větévkami, jež zdviženy diví se: světe!

Teď boží dřevec láká svou vůní kořenitou,

teď jasan s květy, jež spouští vousů spleť nitkovitou.

Sta kosatců s listy pentlově mečovitými,

čokoládově, žlutě a modře rozvitými.

Ó pampelišky zlaté a chvojky bujné chvosty

tu pod smrky stříbrnými s obalů žlutých letorosty –

můj bože – a já tě v odkvétání vidím všeho,

tak na vše pozorlivého, tak pečlivého,

jak hlídáš třešní bobulky zvědavě vykukující

a rybízů, angreštů plůdky, jež smějí se, pidimužíci,

a v husté i vysoké trávě jak zrosené sedmikrásy

se rozdívaly zdivené do prosté, rdící se krásy.