PŘÍTELI POETOVI.

Z těch jsi jedním, kteří vlíti

musí všechno v hladké verše,

co jich nitro trpí, cítí,

co jim duší prochvěje.

Přijde potom vážný znatel,

prohlédne je, doporučí,

milosrdný nakladatel

pomůže jim na světlo.

Do světa tvá knížka pluje,

přítel dobrý o ní píše,

při tom jemně konstatuje:

lze v ní vidět cizí vzor!

Kritikové povolaní

trochu řežou, trochu chválí,

potom řeknou z nenadání:

jak u jiných – kopie!

A hned vážně přes hranici

chvatem běží, vlekou nazpět

poety se vzpírající

živé, mrtvé – tvůj to vzor!

Obecenstvo pokyvuje

úvahy čtouc, ne tvých veršů,

po kriticích papouškuje

úsměšně: toť kopista!

Různí špačci-poetové

pískají dle tvojí noty,

z tvojich tvoří verše nové –

kopistou však zvou tě též!

Soudy ty se kolem lejí,

z knihy do knihy se dědí –

naše vlasť je Galilejí,

jež nerodí proroků!

Tak to bylo přede lety,

tak to půjde v příštím čase,

a náš národ nad poety

svými krčí stále nos!...