Příteli, už hrozný plíží se den!

Příteli, už hrozný plíží se den!

Den, jejž čekal jsem život celý,

kterak se mu vyhnout jen?

Buď skok do Vltavy smělý,

kulka či blázince tichý sen.

Kde přísahy ohnivé: vlasti, milé? kde čest?

Mám na křídlech špatnosti dáti se v let?

Život dát přírodě zpět?

Říká mi cos: to slabost jest!

A chci-li dál, musím, musím být

tak špatným, špatným – – –

Příteli, slyšels vlky hlady výt?

O umějí výt a hrozit hřbetem rusým,

očima chtivýma – pádem neodvratným

musím do tmy hříchu, musím –!