Příteli V. Hrbkovi.

Nebe dobré! jenžto k opravdové

Lásce dobrotu svou skloňuješ;

A když tebe prosí člověkové,

Prosby věrné sobě libuješ:

Vylí číši svého požehnání

Na přítele mého drahého;

Dejž, ať miluje mě bez ustání,

A mne uznává vždy za svého!