PŘÍTELI.

Je život každý, věř mi, příteli,

jak bublina, jež letí,

již rádi z oken jsme kdys pouštěli

do vzduchu jako děti.

Jen že má jedna trochu delší let,

jak výš by chtěla ztéci,

a druhá krátký – ale naposled

ta i ta praskne přeci!

Jen že tu jednu zbarví lásky cit

a pozlatí ji duhou,

a štěstí jasný paprsk nezakmit’

ni jeden přes tu druhou!