PŘÍTELKYNI.

Já nespal starostí, žes byla svatá,

když ve světě tvá mladost obklopena

vždy svůdci, prchla jim i lesku zlata.

Pak, hořce když už v tobě zrála žena,

přec jednou přišel ten, kdo sved’ a zlatem

vzplál tvými prsteny, tvým šustil šatem,

rty tvými vychloubal se, zhrdal, díval

tvým nestoudným se okem, hrdlem zpíval,

žárliv, by jiný cit tě neokřídlil,

tys byla jím, on, ďábel, v tobě bydlil..