Přítelovi-státníkovi

Ta Oharka by chtěla být snad dravá,

leč přes kameny jen si poskákává

a běží rozpustile, hlučné šumí,

zas najednou pak bujnost svoji ztlumí

a rozšafně a zvolna k Labi plyne.

A Němci nejsou povahy tu jiné,

jak našinci mi tady rádi jistí:

když vybuchnou – pak bez vší nenávisti

Wacht am Rhein zapějí si, při tom neví,

kde teče Rýn a kam ty svoje hněvy

poslat chtějí – každý pak ti řekne,

že v republice je to přec jen pěkné

a jestli jen ta dnešní bída zmizí,

že nebudou s Čechy nijak cizí –

což honem píši ti: jsi optimista

a potěším tvé ledví dozajista.