Přítomnost.

Můj druhu! Beze slov tvá ústa

den celý vyprávějí –

v tvé divné řeči jenom bolest vzrůstá

a smutek proniká vždy vítězněji!

A chmurné nálady se rojí

jak stíny za večera....

Znám smyšlénky Tvé s žitím o souboji

i sklamání, jež hledala tě, sterá!

Znám vše! – Ni jeden úsměv sladký

v povídce tvojí děsné!....

Můj druhu! Zvyk jsem Tvoje na pohádky,

však dosud ne – na objetí tvé těsné!....