Přítomnosti.

Ó by byl ten tvůj zrak jako je slunce v den,

ó by byl spanilý, až kouzlo sálá z něj,

a člověk volal v háj: jsem blah, jsem blah, jsem blah

a ještě plesání rozmnožil ozvěn rej,

ó kéž jsi líbezná jak jitro na horách.

Hle, naše všecko jsi a poklad jediný

a bije z kolébky ti naše srdce vstříc,

ó věrnost naši viz, odplať nám nastokrát,

ať růže pukají a neodchází spat

ni úsměv od tváří ni plápol zřítelnic.

A ten poslední zrak když hledí večerem

ve výši nebeskou nad hradbu dálných hor,

ať najde hvězdu svou, kteráž má sladký zrak,

a ona v přízni své když vešla na obzor

jak snivá Erinna, ať neustane pak.

Poselství lásky nes ne pouze v růží říš,

leč k sedmikrásce též, kteráž má skromný vzhled.

Buď ráje zlatý prach a máje ostatek,

ať svítíš úrodná, ať záříš rajský vděk

a pozdrav životu má, co je lidský ret.