PŘIVÍTÁNÍ.

Pochválen buď Ježíš Kristus –

už jsem tu.

Jsem k Vám, otče kvardiáne,

poslán do koštu.

Já jsem strašný revolučník:

Jak se rozkatím,

celý klášter na ruby Vám

obrátím.

Schovejte si všechny lidi:

Já bych tuze jed,

denně kapucína s bradou

sním Vám na oběd...

Nono, hochu, jen pojď dále,

pěkně vítám k nám!

Otec František nám vzkázal,

že je s tebou znám.

Písněmi ses vezpíval mu

do lásky,

jeho Kvítka pěkně vydals’ –

(jen ty obrázky!..)

Nu, pojď dále, bratříčku můj,

jen to u nás zkus!

Kapucín má pod hábitem

také srdce kus.

Hledíme si ovšem nejvíc

svého kostela –

ale kvardián, ten není

hloupý docela.

Ví on, jak to v světě chodí,

zkusil moc – –

měj se u nás jako doma,

hochu, dobrou noc!