PŘIZNÁNÍ.

A časem hemží se mi veršů v duši

jak v červnu včelek u medného úlu,

mně hudbou šumí vše a voní medem,

a knihy rostou jak ty umné plástve.

A přijde čas, že v duši mé je pusto

jak na úhoru smutném, kamenitém –

leč přes úhor se aspoň motýl mihne,

a u kamene slzička si zkvete,

však u mně vyprahlo je, že i podpis

námahou bývá... Pak je život bídou.