PŘÍZRAK.

S rozpjatou náručí, se rtoma spráhlýma,

v předtuše rozkoší, unaven touhou,

vysílen čekáním, klesal jsem mdlobou

unaven, umořen.

A ty’s se zjevila tak jako myšlénka

tiše a neslyšně, bez hluku, bez šumu,

bez těla, bez vášní, výron jen duše mé

plachý zjev trpkých chvil.

Kde moje vášně? Ach, všecky již uprchly.

Kde moje mdloba? Tvá ruka ji shladila.

Panenská, nadzemská, vonná a zázračná

ruka tvá bělostná.