PRO DOMO SUA

By Vladimír Frída

Víc křivdám neklnu, jež do cesty mi život vmet,

ni utrpení,

jak v mládí kdys, kdy divoce se stiskne bujný ret,

krev v žilách pění.

Kdy okem bleskne žár a v odvetu se zatne pěst

a mračno v duši.

Teď nejvýš kalným okem pohlednu do věčných hvězd,

kde mír se tuší.

Víc křivdám neklnu, ba dokonce jim žehnám snad,

i světa zlobě,

vím, každou ranou, kterou v duši zasažen jsem pad,

jsem blíž jen Tobě.