PRO HELENKU ZAHRADNÍKOVOU.

Až budeš velká, až se budeš ptát,

jakýže člověk byl tvůj táta kdys –

tu máti tvá ti poví, žes mu byla

nejdražším skvostem žití rušného.

A pamětníci líčit budou ti,

jak s tribun doved duše zástupů

plamenným proudem řeči strhovat.

A činy jeho budou svědčit ti,

jak hrdě nesl všudy češství své,

jak za poznanou pravdou, hlasem srdce

znal jíti k poslednímu důsledku.

A podobizny jeho ukážou ti,

že byl to mužné síly krásný zjev,

A tyhle verše mé nechť řeknou ti:

byl lidský lev to s dětským měkkým srdcem,

kdo poznal jej, rád musil jej mít cele,

neb přátele své zarmoutil jen jednou,

to v onom smutném únorovém dni,

kdy drahá duše jeho odešla,

a v schránku svou se nevrátila víc.