PRO JEDNU CHVÍLI.

Pro jednu chvíli byť to jenom bylo,

pro dětství den, jenž jako potok zurčí,

pro lásky mžik neb radost chvíle tvůrčí,

snů z chaosu kdy zářné vstává dílo.

Pro první žvatlot děcka, jež tak milo,

pro vítězství snah, zloby přes odpůrčí,

kdo nežehnal z nás žití, jak je určí

žít Osud, nechť kol moře běd se slilo.

Tak zpola slep a žití nesa psoty,

když na Colonnu vzpomněl Buonarroti,

i v pozdním stáří úsměv šleh mu v líce.

A Dante, který peklo viděl žití,

jak člověk, balvan, v boj a bol se řítí,

tonoucí vynes dítě z křtitelnice.