Pro klid své duše

Králové staří truchlí na svém trůně

a bázeň jímá šlechtu bezduchou,

sny básníků, jichž duše smutkem stůně,

se choře barví tesknou předtuchou.

Rouhači skleslí staví bohu chrámy,

bursovní židi činí pokání,

hnilobný zápach prostopášné dámy

k potlačování vášně dohání.

Pro klid své duše nejtěžší si víno

a nejvřelejší ženu vyberu. –

Vybízím vás, má drahá, vilná Fryno,

k jednomu tanci v tlamě krateru. –