PRO LÁSKU.

Já zemru, řekl útlým hlasem,

dál hoře svého nesnesu,

však slova ta se neobešla

bez strojeného přednesu.

O zemru, řekl ujec starý

k své příliš mladé neteři,

kdež ona stála s bílým pasem

jak první růže na keři.

Ta slova čiré lyričnosti

„smrt pro lásku i pro krásu“

jsou prostě vzata z almanachu

ve bledém modrém atlasu.

Tu ptáci v parku slabě pěli

i v javoru i na buku,

neb lásku znali odedávna

jak bílou jeho paruku.

Já zemru láskou, řekl útle,

však zřel, jak růže ztepilá

na líci měla uštěpačnosť,

jež v almanachu nebyla.