PRO NEJSMUTNĚJŠÍ CHVÍLE.

Pro nejsmutnější chvíle své

chtěl bych mít nástroj křehký,

pro dojmy příliš bolestné

nějaký nápěv lehký.

Pro rozvodněný žalu pláč

zátoku dobře skrytou,

když nevím proč a nevím nač,

pevnost svou nedobytou.

Pro nejistoty života

naději nebe větší,

v níž budoucnost se mihotá,

a mizí nebezpečí.

Bolestnou moci neznat tíž,

když loď má nejde k cíli,

když touhy nejsou zemi blíž,

a větry zabloudily.

Odvahu míti horských vod,

skal bradla vzdorná zdolat,

s obzory dát se na pochod,

výstrahy věků volat!

Tu sílu mít, jíž země má,

když dravý blesk v ní bije,

a hromu pád zní polema

jak slavná melodie...