PRO NOVOU BOLEST

Klidna buď! Nevzbouzej dneska je

hebkýma rukama svýma!

Nech mi mé ticho, třeba hněv

s nebezpečím svým v něm dřímá,

na mne se dívej, o dívej se na mne

očima unavenýma!

Co krásy podzimní lehlo v tvé tělo –!

Jak pejsek schoulena proč se mi chvíš?

Když k jedné straně se úbočí chýlí,

proč pod ním hovoříš?

Hrozná tíž ve vzduchu duhou si hraje,

nad hlavou táhne, blíž a blíž...

Proč všechno láska jen pro zimu schystala,

ptá se tvůj úsměv v bolesti?

– Chtěla své neštěstí.

Proč tvoje bolest mi v barvičkách dozrála?

Černavé proudy se na čelo lepí:

Pojď si hrát, hluchý a slepý!

Jako by člověk šel z egyptské země:

hůl v ruce držím a zoufale je mně.

Než-li se hora sřítí –

v pěst ruce sevřeny pro něčí smích

po cestách proběhnu dneska se zlých,

– chceš se mnou jíti?