PRO RODNÝ JAZYK...!

Pro rodný jazyk! Vlasti má,

v tvém národě, v tvé zemi!

jak hořce v srdci je mi:

smiluj se, Bože, nad nima!

Pro národní svou kulturu

do boje, do zápasu,

volání slyšíš hlasů;

křivda to volá k azuru.

V nebe! jak křivda krvavá

od země o mstu křičí,

saň zdeptat, jež se tyčí,

v tom zápase, jenž nastává.

Dej sílu, Bože, napřími

šíj naši, zocel paže,

ať Vlast, jak zákon káže,

opřem i těly mrtvými!

Na píď té země nevzdat se,

svatého práva řeči,

pokořit, kdo se zpěčí,

zvítězit provždy v zápase. –

Pak až boj svatý pomine,

dej míru se tu sklenout

a v štěstí zapomenout

i strastí všech – jen křivdy ne!