Pro tvé svaté drahé rány!

Zadrž trestů bič už zdvižený,

kletbám věčným zahřmít nevel,

a srp Ženců nedej plamenný

ke žni klesnout v lidstva plevel.

Pro tvé svaté drahé rány!

Dlouho hořkly naše vinice

na úbočí chladných strání,

bez výsluní těžce zrajíce

v bouřných vichřic bičování.

Pro tvé svaté drahé rány!

Divým vzdorem dali jsme se nést,

zamkly pro tvou setbu líchy,

a kde měly tvoje sady kvést,

rostly hory naší pýchy.

Pro tvé svaté drahé rány!

Však teď rozpukaly naše rty

prudkou žízní tvého štěstí,

naše líchy vášní sžehnuty,

chtějí milostí tvou kvésti.

Pro tvé svaté drahé rány!

Otevři zdroj svatý, ran svých pět,

nech ať tekou proudy volné,

srdce nech svou krví překypět,

vyprahlé ať líchy prolne.

Pro tvé svaté drahé rány!

Pod výsluním vroucí milosti

pak tvé símě vzejde ke žni;

a kde uzříš okem Prozřetelnosti,

koukol žhavým uhlem sežhni.

Pro tvé svaté drahé rány!

Ať tvá setba roste do všech stran,

tvoje sklizeň v šíré lány;

svět ať vjede spasen do tvých bran:

Pro tvé svaté drahé rány!