Pro umělce.

Co velké v kom jest, zůstane vždy stejně,

ať uznání to nezroseno vlahou

se potácí dál s idealu žáhou;

jsou laury, jež tká příští neprodejně.

Tak v papoušků kol žvatlajících hejně

též nestál Dante, spěje strmou drahou,

tak Michelangelo se soudu váhou

své balvany lkát nechal čarodějně.

Však nad hmotou dřív zvítězil v nich plně,

ne embrya, leč celky podávaje

ve kvádru tíze i v linií vlně.

Boj s hmotou ukazovat je vždy posa,

jen překonán otvírá pohled v ráje,

když zuří zamčen v ňadrech, spi sub rosa!