PROBLEM ŽIVOTA.

Malá Sylva mudrovala

o čase a o životě:

Je to divné. Vzpomínám-li

jenom na dny nepříjemné,

když se máma rozhněvala,

když jsem rozbila si pannu,

když mi něco odepřeli,

co bych byla ráda měla –

tu se zdá mi, že jsem žila

tuze tuze dlouhý život.

Když zas na ty chvilky myslím,

kdy mi bylo, že se všechno

na mě směje a já na vše –

zdá se mi můj život krátkým,

jak bych včera přišla na svět.

Je to všecko tuze divné...

Malá Sylva myslí, myslí

na záhady délky času,

na záhadu svého žití,

jako myslily a myslí

celé věky moudré hlavy

básníků a filosofů,

moudré hlavy, které v posled

nedomyslily se jinam,

než ta milá tmavá hlava

a ta moudrost malé Sylvy.