Probuzení. (I.)

A mrtvý vstal, jenž spal tak dlouho,

a cizí je mu tento svět.

– Proč ze sna jste mne probudili?...

A zadumán zří smutně zpět.

A vzpomíná, a žít se nechce;

na zašlou slávu myslí jen.

– Proč ze sna jste mne probudili,

když sladce snil jsem slavný sen?...

A bez rady, sláb, v roztesknění,

tak životem jde probuzen.

Hle, v těle chabé srdce bije

a víčka ještě tíží sen!