Probuzení k trpělivosti.

Co sy stýskáš, že tě dlouhé časy

V krutých bídách Pan Bůh zdržuje?

Ach! on slyší žalostné tvé hlasy,

Ohněm však tě kříže zkušuje.

Dobrý zlatník kovy nejvzácnější

Čistí v ohni od zžíravé rze,

Zdaž pak ctnosti lidské nejkrásnější

Od mdlob očistiti jináč lze?

Statný rytíř neleká se boje,

Neutíká, jak zvěř bázlivá,

Byť se valila naň, jako roje,

Vojska nepřátelů strašlivá.

Ohněm kruté smrti dýchajícých

Čeká myslí neohroženou,

Slyší střelbu kusů rachotícých,

Zbroj jich vidí na se vztaženou.

Jak lev sylný přeudatně s nimi

Zápasý, čím nepřátel jest víc,

Sám ty nemělbys se s trápěními

Potýkati, nechtě trpět nic?

Jakátě čest pro hrdiny statné,

Nabyt v boji věncův bobkových,

U Boha jak přemnoho jest platné,

Snášet bolest ostnů křížových.

Zdali krásu slunce nebeského

Na obloze stále spatřuješ?

Zdali na mrak někdy truchlivého

Nebe zouffale sy stěžuješ?

Zdali na den v světě nejjasnější

Nedoléhá vždycky černá noc,

Na léto zdaž zymu nejsmutnější

Nepřivodí Pána nebes moc?

Strašné bouřky, vichřice a hromy

Čistí syrkovaté páry jed,

Ač syc někdy na zmar vedou domy,

Mámli Boha proto hanit hned?

Trpělivě nes, co ruka boží

Naděluje tobě z trápení,

Pláč jest sýmě radostného zboží,

Žeň nám připravuje upění.

Po mrákotách zemského zas kříže

Vzejde jasné slunce radosti,

K přátelům nás přivede smrt blíže,

Splní ctnostných srdcý žádosti.

Po přetemné zemských lopot nocy

Svitne nám zas jasný v nebi den,

Hořký kříž se skončí božskou mocý,

Žalost přejde, jako v nocy sen.