PROBUZENÍ K ŽIVOTU

V pochybné chvíli, když se uzavřela

nad bytostí mou předtuch klenba těsná,

má duše zsinalá se němou hrůzou chvěla,

já k životu jsem probudil se ze sna.

Šílený bolestí jsem hleděl do Tvých lící,

jak rychle v černou tmu se rozplývají,

na celý zjev Tvůj, v prázdno prchající,

a myšlénky se zastavily v taji.

To bylo večer již a srdce mého bití

hrozilo na vždy ztichnout každou chvíli.

Já zpečetil jsem vše, co poutalo mne k žití,

a poslouchal, jak vítr venku kvílí.

A cítil jsem pak v srdci rozteskněném,

když zaplavil mne žal jak vlna dravá,

že bytost má je hrob, kde pod kamenem

svět vidin, mládí v prach se rozpadává.