PROBUZENÍ.

To byla bludná holubička,

jež přišla do mé samoty,

já zaslechnul ji jednou z rána,

když z pola otevřená víčka

vlhnula slzou z dřímoty.

Tak broukala a povídala

jak pohádku když pozlatí,

já divil se to lidské štěstí

jak divně tak a z nenadála

se v lidské srdce navrátí.

Zda sním či bdím, já nedbal více,

já sepjal ruce na hrudi,

a bylo mi jak v tmavém doubí,

když s houkáním se holubice

den letní v ráno probudí.