Probuzení

Co světla vnes' les již v zeleň dne,

když skřivaní píseň zněla.

Výš duše se do modra pozvedne,

by spolu se zticha rozechvěla.

Prach zlatý oříšky z prášníků metou,

hor zelené svahy voní a kvetou.

Jde oráč v slunci, za pluhem

se slétl průvod racků a jíká.

Jde mladý vítr též nad luhem

s hvízdotem uličníka.

V přeháňkách pršek, bezbožníče,

jak na ústa líbáš petrklíče!

A všude vzbuzený jara smích

harmonického boha.

Zrodil se po bozích zhynulých

a lehká je jeho noha

a ze všech puků a míz tě zdraví,

má líbezné záře pruh kolem hlavy.

Milenců květný svátku, slav

oblaka, nebem jež plují,

stín první lesa, v plátky tenkých trav

když rety Pana dují,

a do prvních šelestů keřů a stromů

když bleskne se, dálka hřmí údery hromu...

Ó zemi, voň, roň své prameny,

jež zpívají a hlučí,

luk modré a ohnivé plameny

a pomněnky družnému žití se učí

i křehké olše v močálu kraji,

když růžový západ proskočí háji.

Jdi jaro, dej bloudit mdle opilý

hled oráčů v obzor zlatoplavý,

jdi, milencům zvěstuj, by prosili

o květiny první trávy,

když vyjdou si ruku v ruce a bosi

tak do první ranní čerstvé rosy.

Hup, do chalup, hup a náhle vstup

zelení světlou, něžnou, ranní,

věřící zlatými tolary slunce skup,

slib úrody požehnání

a bohaté žně, když slunce prudce již svítí, –

dej po letech vražd mír klidného žití.

Tam v zápraží drsný hospodář

se do sadu se ženou dívá,

kde všecko květ, oslnivá zář,

to první snad slavík již zpívá?

Vše novou láskou se zaslibuje zemi

i muži i ženy i děti rodnými láskami všemi.