PROBUZENÍ.

Vzplanula večernice mdlá

pochlebným údivem:

„Jaká to růže rozkvetla,

můj hochu, v náručí tvém?“

Zašeptal oknem snící sad

toužně a unyle:

„Jaký to bohatýr má tě rád,

děvče mé spanilé?“

Krotká noc, tichá, bázlivá

v jizbu se vlídně naklání,

černými rouškami přikrývá

mladého štěstí rouhání.

Růžový úsvit v lůžko pad,

mladý den oknem v jizbu dých...

– „Má milá, strašno je milovat...“

– „Miláčku, umřít chtěla bych.“

– „Byla to láska, byl to sen?“

– „Ty pláčeš, má přesladká?“

A oknem dobrodušně den:

„Dobrýtro, děťátka!“