PROBUZENÍ.

V můj sen cos krůčky měkkounkými kluše –

Kdo ťuká na fortnu mé zdřímlé duše?

Jsem ta, jež kdysi v tobě, křepkém junu,

své tklivé hudby rozechvěla strunu.

Tvá něha marné nástrahy mi snuje,

mou píseň dávná hořkost otravuje.

Jest hořkost usedlina, jejíž hnutí

tvé písni přidá lahodnější chuti.

Má duše v teskné babí léto vchází,

v ní vadne písní jarosvěží mlází.

Jest jeseň mužů plna vážné dumy,

jak zralé víno její píseň šumí.

Jsem pohrdaným, prostým klášterníkem,

svět písně mé by neuvítal s díkem.

Kdo Krví Páně rosí nitro svoje,

ten píseň čerpá z nejsladšího zdroje.

Když tolik po ní tužby tvé se ženou,

v dar skrovný měj mou píseň opozděnou!