PROBUZENÍ.

Zděsil se král ze zkamenělé říše

a ustal hledět v prázdno ztrnule,

v skleněných stromech zvonky zkvetly tiše

a zarděla se v rakvi Sněhule.

A hlásný v báni znova nadul plíce,

až rozlétly se řevem prostory,

a panoš vstal a vzdychal tíž a více

k touženým oknům, pln jsa pokory.

A prasklo v krbu, ohník zatancoval,

až srazili se v spěchu kuchaři,

zas lovčí sokol v pruty klece kloval,

přetrhli smyčky krásní ohaři.

I vzniklo v dvoře plno řehtu, šumu,

vjel luňák šípem mezi kuřata,

zív’ ponocný a z ranní páry chlumu

se vybírala záře přesvatá.

A Sněhulka si štěstím ještě bledá

nad proudy vlasů vznáší korunu,

sněm koboltů se z temných koutů zvedá

a s tenkou písní kvapí ke trůnu...