Proč?

Proč pláčeš, brachu v ústraní,

proč shýbáš rabsky šíji,

proč trpíš skřehot havraní,

proč držíš, když tě bijí?

Proč k mozku světlo nepustíš,

proč tvrdé máš dvě dlaně,

proč místo boje spoután spíš,

proč jsi vždy beze zbraně?

Na místo slz – hněv do očí

a směle šíji zvedni:

havrani v dál hned zatočí

a kat dal ránu slední.

Vždy k předu jdi a nikdy zpět,

sic budeš zas hynouti.

Ty na svých bedrech neseš svět –

a chceš-li, v rum se shroutí.