Proč k večeru se vlny mořské zvednou,

Proč k večeru se vlny mořské zvednou,

proč jdou, by v slapy široké se slily,

proč chvátají, by v břehy udeřily,

by udeřily zas a ještě jednou?

Proč sahá stáří rukou nedovednou

po zbytcích síly, které ještě zbyly,

když oči matné, z nichž se slzy lily,

kdes v zášeří počátek konce shlédnou?

Noc tmí se záhubou a smrt v ní čeká,

a smrti člověk se i vlna leká...

Noc přejde sice, vzplane nové ráno;

ach, kdyby věděl jen, kdo kopí láme

a síly přeludem sám sebe klame,

že rána nového mu bude přáno...