Proč mi pláčeš, proč mi stenáš...
By Adolf Heyduk
Proč mi pláčeš, proč mi stenáš,
struno huslí natažená,
dítě-li jsi rozmazlené?
bratova-li chorá žena?
Zvuč jak hromu děsná slova,
stenej jako vlnobití,
buš do vetchých boků světa,
až se nebe dolů sřítí.
Pohroz jako metla boží,
svoboda ať lidstvu vstává,
při krvavém by nám křestu
dala v křižmu lidská práva.