Proč miluje pomněnku?

Pravila mi ondy dívka hezká,

že ni svět, ni zahrada nebeská

nemá významnějšího prý kvítka

nad pomněnku.

Táži se tu militkého dítka,

proč že? A tu v odpověď mi dala,

že prý ve srdýnku

budí upomínku

na miláčka

jedináčka.

Na to třikrát zavzdychala.

Já tu počnu zpytovati,

co by to as mělo znamenati?

Snad měl milý očka úsměvná

jak pomněnka modrobarevná? –

Či je zelenost snad na památku,

že jí vyznal lásku někde v sádku?

Nebo připomíná hvězdička

v prostřed pomněnčina kalíška –

hvězdička ta žlutá jako zlatá,

že ta láska byla zlatem svatá?

Nebo nosil milý ve svátek

z modrého sukénka kabátek? –

Aj! nač si to zpomínám?

dobře! dobře! už to mám!

Nosívalť on modrý kabátek

ve všední den jako ve svátek,

výložky pak na něm zelené,

u krku dvě hvězdy zlacené.

Proto v těch třech barvách, ve pomněnce

tolik upomínek na milence,

upomínek víc než celá míra

na miláčka

jedináčka –

od myslivců – oficíra!