PROČ NELZE OBEJMOUT VÁS VŠECHNY...

Proč nelze obejmout vás všechny,

zulíbat vaše čela jasná,

zulíbat vaše vlasy vonné,

zulíbat všem vám rty

a zlíbat vaše mladá, vonná těla, –

proč nelze všem vám líbat rty a tvář a úběl čela?

Ó ženy mladé, pýcho mužů,

vy jevíte se zraku mému

jak pestrá louka – louka vonná,

na níž se sluní květů říš,

a zmámen vůní – vůní louky oné,

všem zlíbal bych vám oči, rty a vlasy vonné!

Ó ženy mladé, hvězdy mužů,

vy krášlitelky našich srdcí,

jež zdobíte a zjasňujete

života pustou noc,

když v srdce naše vniká vaše záře, –

proč všem vám nelze zlíbat rty a tváře?!

Proč nelze obejmout vás všechny

a k srdci přivinout

a kochat – líbat – k ňadru vinout

a celovat a líbat zas...

Ó ženy mladé, pestré květy jasné,

já líbám vaše rty a oči krásné!

Ó ženy krásné, ženy mladé,

vás oslavuji svojí písní,

na zdraví vaše prázdním pohár,

na zdraví krásných žen,

a v myšlénkách vám líbám čela

a líbám rty a vonná vaše těla! –