proč neutéci

je mnoho věcí, nejhroznějších věcí,

je mnoho věcí ponižujících.

proč neutéci tedy, neutéci

do povětrných zámků v oblacích.

u krbu můžeš hebkou kočku vískat

a v sobě najít kraje hostinné.

v zahradách duše můžeš na vše pískat,

jak dříve kvetou, jinak pokřtěné.

v tom ráji obklopeném před životem

zdí sobectví a plotem nevěry,

v němž chráněn před povinností a potem

si můžeš s planými hrát závěry,

v tom ráji neuslyšíš vřavu hrůzy,

řev dětí vražděných a matek pláč,

zde lhostejny jsou plány zlaté luzy

i šíleného žháře karabáč...

je mnoho věcí, nejhroznějších věcí,

je mnoho věcí ponižujících.

vyřaděn z lidstva, nebe můžeš ztéci

a v jeho mrazivý se vnořit smích.