Proč odešla Jsi a mne opustila,

Proč odešla Jsi a mne opustila,

má lásko sladká, nepohlédla zpět?

Na prahu stála jsem, a slza slila

se v tuhý démant v oku, ztichl ret.

Tak mlčky šla Jsi. V přítmí věnec vila

noc z gladiol si černých. Dýchal květ

mdlou vůní hrobů – hluboká tma byla,

to velké ticho mrtvé. Dotrpět

si duše moje přála. Chvěl se vzduch

jak slzami, jež v rosu proměnila

noc milosrdná. S nebe zíral Bůh

na muka moje. Zemřít, spáti již!

Mír věčný. Ticho. Sama jsem zas byla –

vše zniklo kol – jen hřbitov zůstal, kříž!