PROČ SE TVÁŘ MÁ ZASMUŠILA?

By Jaroslav Vrchlický

Proč se tvář má zasmušila?

Umřela mi moje milá.

Proč mé oko slzy roní?

Nedivte se, pláče pro ni.

Zítra v podvečerní dobu

již ji nésti budou k hrobu.

Kde já budu temné noci?

Nebudu ji vidět moci.

Ni ji k hrobu doprovodit,

ani hroudu na ni hodit.

Cesta moje cesta dlouhá,

bez úhony, poušť je pouhá.

Bez cíle je cesta moje,

bez naděje, bez pokoje.

A tu upomínka na ni

bolným steskem duši raní.

Údolím se cesta točí,

a já myslím na tvé oči.

Dál se cesta cestou pojí,

na lásku já myslím tvoji.

V lesíku se cesta tratí,

a já musím zaplakati.