Proč slunce tak svítí,

Proč slunce tak svítí,

když ty nejsi zde,

ty slunce mé, pod jehož paprsky hořím –

slunce žhavého poledne

touhy mé,

v kterou se nořím

jak do klína země.

Přijď ke mně!

Vždyť čekám na tě

tak jako země na slunce svoje

v svém svatebním šatě.

Je mi tak svatě,

a tolik je něhy v mém klínu

a v náruči mé,

taková láska širá

se chvěje a rozprostírá,

jak země z nádrže své

všechno by teplo jí dala.

Když ráno jsem vstala,

zvěděla jsem

s úžasem,

že nejsem jen ženou,

zatíženou smutky žití,

ale zemí rozprostřenou,

na níž slunce svítí.