Proč tvrdá tak a černá je má duše?

Proč tvrdá tak a černá je má duše?

Proč Héfaist kulhavý ji nezjemnil

kdys v kovadlinu Aetny pádně buše?

Tak rád bych s bohy o věčnosti snil

jsa beze skvrn, jak Fénix v světa lodi

se umíraje znova, znova rodí,

své tělo rozmazlené zahodil,

v sníh nekonečna pevnou šlápl botou,

jak rád bych nektar, ambrosiu pil –

než cítím, žel, že jsem jen hmotou, hmotou!